Kybergrooming | PČR

Kybergrooming patří v současné době k nejnebezpečnějším jevům v oblasti kyberkriminality týkající se dětí. Tento fenomén označuje chování uživatelů internetu, kteří si v první řadě vyhlédnou své potencionální oběti, v nichž vyvolají falešnou důvěru a jejich prvním cílem je osobní schůzka s obětí. Mohli bychom také uvést, že jde o manipulaci dítěte prostřednictvím moderních komunikačních technologií, kdy cílem je vždy osobní setkání s obětí. Taková manipulace oběti trvá obvykle delší dobu, řádově můžeme uvést několik měsíců až roky.

Kybergrooming je především psychická manipulace dítěte. Pachatel kybergroomingu si během psaní s obětí postupně buduje důvěru a citový vztah, což pak zneužije pro své účely. Cílem je osobní setkání s dítětem, které může skončit sexuálním útokem, výrobou dětské pornografie nebo pro účely prostituce či obchodování s takzvaným bílým masem.

Snahou pachatele kybergroomingu je od oběti získat jakékoliv osobní informace, především fotografie se sexuální tématikou nebo jakákoliv důležitá data, která budou sloužit pro vydírání. Problematikou dětských uživatelů je zveřejňování velkého množství osobních údajů, které děti nemají problém o sobě uvést, což je pak nesmírnou výhodou pro útočníky. Děti a mladiství si totiž vůbec neuvědomují, co může způsobit takové zveřejnění intimní fotografie. Co je zarážející, děti nemívají problém někomu cizímu poslat své intimní fotografie. Co je ale horší, děti se ani nebojí setkat s někým, koho znají pouze z internetu. S internetem, komunikačními technologiemi a kybergroomingem souvisí i pedofilie. Pedofilní pachatelé se na internetu vyskytují na chatech či na různých sociálních sítích, kde navazují přátelství s dětmi, které zmanipulují a požadují osobní schůzku. Dětem nabízí za zaslanou nahou fotografii odměnu, a to formou dobití kreditu u mobilního telefonu nebo jakýkoliv jiný dárek.

Postup pachatele kybergroomingu

Kybergrooming, respektive jeho proces probíhá v několika etapách, přičemž v každé z nich si útočník poctivě připravuje svou oběť na jejich budoucí setkání. Téměř o celé době manipulace můžeme říct, že jde o milé psaní, plné hezkých slov a komplimentů, což je pro oběť pozitivní, cítí se skvěle a je jí dobře v „přítomnosti“ útočníka, který se může vydávat za jejího vrstevníka. Takoví pachatelé nevystupují pouze pod jednou skrytou identitou, mívají obvykle několik falešných profilů, které si sestavují podle jejich vytipovaných obětí. Proces manipulování dítěte trvá poměrně dlouho, rozhodně to není otázkou dnů či týdnů.

Manipulace kybergroomingu probíhá čtyřmi základními etapami:

Příprava kontaktování oběti: V této první etapě si útočník připravuje veškeré podmínky manipulace dítěte. O oběti si snaží zjistit co největší množství osobních údajů a jakýchkoliv informací, podle kterých si sestaví svou novou identitu. Čím více informacemi o oběti bude disponovat, tím větší šanci bude mít na osobní setkání.
Komunikace s obětí, navázání přátelského vztahu a vylákání informací od oběti: Pro útočníka je důležité během komunikace získání si důvěry u oběti. Aby vzbudil u oběti důvěru, musí se dostat do pozice chápavé osoby, která bude oběti ve všem rozumět, bude chápat a sdílet její problémy a bude ji pomáhat vše vyřešit. Útočník se vlastně potřebuje stát nejlepším kamarádem oběti. Obsahem jejich komunikace bývá řešení všelijakých situací, od problémových vztahů rodičů či ostatních rodinných příslušníků, přes zájmy a záliby, až po intimní život. Útočník často izoluje oběť od své rodiny, kamarádů a celkové od jejího okolí.
Příprava oběti na osobní schůzku: Útočník, který během komunikace s obětí získal vlastní iniciativou anebo přímo od oběti dostatek informací, ať už její veškeré osobní údaje a hlavně také obnaženou či podobnou fotografii, je připraven naplánovat a nabídnout dítěti osobní setkání. Může se stát, že dítě odmítne přijít, to ovšem útočníka ponechá chladným, protože disponuje s citlivými materiály oběti, a tak mu nezbývá nic jiného, než dítě vydírat a donutit jej k osobní schůzce. Útočník začne oběti vyhrožovat, že pokud nedorazí na schůzku, zveřejní nebo rozešle všechny její fotky rodině, kamarádům či známým anebo fotografie vytiskne a rozvěsí je v okolí bydliště či školy. Může oběti vyhrožovat také jiným způsobem, a to takovým, že její fotografie umístí na internetové portály, k nimž uvede její jméno, telefonní číslo, adresu a jiné podrobné informace a nechá ji umístit například na seznamku či veřejný chat s nabídkou sexuálních služeb. Tato výhružná slova většinu dětí vyděsí, nedokážou si představit, jaké by mohly být reakce rodiny a okolí, pak to radši vyřeší kývnutím útočníkovi na jeho návrh setkání a na schůzku se dostaví. Co je ale odstrašující, řada dětí by se setkala s neznámou osobou bez nátlaku či vydírání ze strany útočníka.
Uskutečnění osobní schůzky: Osobní schůzka je nejrizikovější etapou kybergroomingu – na osobní schůzce totiž může dojít k sexuálnímu zneužití dítěte. Při první osobní schůzce nemusí hned dojít k pohlavnímu zneužití, může jít o zcela nevinné setkání, kdy útočník kybergroomingu může s obětí prohloubit jejich vztah, a to třeba uplacením dárkem. K sexuálnímu útoku může dojít až po několika setkání.

Důsledky kybergroomingu a skutečné případy

Jaké můžou být důsledky kybergroomingu si asi dokážeme představit. Postačí nám jen představa, co dítě jako oběť musí snášet a jaké dopady to může mít na jeho životě v budoucnosti. Nezáleží na tom, jestli se stalo dítě obětí „pouhého“ vyhrožování či vydírání, nebo jestli se stalo obětí pohlavního zneužití, znásilnění nebo pro výrobu dětské pornografie.

Jakýkoliv útok, ať už psychický, fyzický či sexuální, má pro oběť traumatické následky. Bohužel ale musíme podotknout, že děti se skoro pokaždé stanou obětí několika útoků dohromady, od vydírání, přes dětskou pornografii až po pohlavní zneužití či znásilnění.

Nejtragičtější mediálně známý případ kybergroomingu je z roku 2008, jehož pachatel, který pracoval jako vrátný, zneužil během dvou let okolo dvaceti nezletilých chlapců. Některé děti si vybíral z dětských domovů, jiné kontaktoval přes internetové seznamky. Vyhlídnuté oběti lákal přes vymyšlenou soutěž s názvem Dítě VIP, přičemž výhrou měl být čtrnácti denní pobyt v Praze a k tomu další jiné ceny. Děti, které se na osobní schůzku dostavily, byly donuceny k pohlavnímu styku.

Chlapce, které sexuálně zneužil, si fotil a natáčel, což mu pak tyto citlivé materiály sloužily k vydírání. Za styk některým nabízel finanční ohodnocení, jiné vydíral tím, že prozradí okolí jejich homosexuální orientaci a zveřejní jejich obnažené fotografie. Ti, kteří se dalšímu setkání a styku bránili, byli vrátným znásilněni.

Pachatel kybergroomingu byl za osmadvacet trestných skutků odsouzen na šest a půl roku odnětí svobody.

Jak se chránit před kyberútoky

Dovolíme si říct, že pokud nebudeme dostatečně seznámeni s riziky kyberšikany, nebudeme ani vědět, jak bychom měli ochránit sebe a děti před ataky internetových útočníků.

Momentálně neexistuje stoprocentní ochrana před kyberútoky, pokud se tedy nechceme nadobro vzdát veškerých komunikačních prostředků. Pokud ale budeme dodržovat pravidla bezpečného chování, můžeme riziko alespoň snížit.

Respektujme ostatní uživatele: Tímto pravidlem bychom se měli řídit všichni, pokud chceme být spokojenými uživateli internetu.
Nebuďme tolik důvěřiví: To platí hlavně pro děti a samozřejmě i pro dospělé. Většina lidí na internetu neříká pravdu a mnoho lidí se vyskytuje pod falešnými profily. Budeme-li se řídit tímto pravidlem, můžeme se vyhnout manipulativnímu jednání útočníka kybergroomingu.
Nesdělujme citlivé informace: Citlivými informacemi máme na mysli jméno a příjmení, datum narození, adresa bydliště či školy, osobní fotografie anebo také různá přístupová hesla. Všechny tyto informace jsou lehce zneužitelné a můžou tak posloužit útočníkovi například k vydírání.
Nastudujme si pravidla služeb informačních a komunikačních technologií: Když se seznámíme s pravidly služeb internetu, můžeme se vyvarovat problémům s užíváním daných služeb, popřípadě budeme vědět, co si k nám ostatní uživatelé mohou dovolit. Zaznamenáme-li nevhodné chování na internetu, budeme vědět, že se můžeme obrátit na provozovatele služeb.

Projekty bojující proti kyberútočníkům

Za nejznámější organizaci můžeme považovat Národní centrum bezpečnějšího internetu (dále NCBI), která zvyšuje obecné povědomí o rizicích online komunikace a napomáhá předejít a snižovat možná sociální rizika virtuální komunikace.

Nejvýznamnějším projektem NCBI je Saferinternet.cz, který je činným od roku 2005. Cílem tohoto projektu je osvěta a zvýšení povědomí o bezpečném užívání internetu a zároveň poskytuje dětem psychologickou a sociální pomoc. Tento projekt má vlastní internetovou horkou linku, kterou najdeme pod názvem Safer Internet Hotline a na tu můžeme nahlásit internetový nelegální obsah, kterým rozumíme dětskou pornografii či sexuální zneužívání dítěte.

Další aktivitou NCBI jsou výchovně vzdělávací webové stránky Bezpečně online, na kterých nalezneme rady týkající se bezpečného používání internetu včetně informací o zveřejňování osobních údajů, jež bývají lehce zneužitelné. Také Horká linka je programem NCBI, na kterou můžeme nahlásit nevhodný obsah na internetu. Nahlásit můžeme i kyberútoky, které nás obtěžují. Horká linka úzce spolupracuje s Policií České republiky. Hlavním úkolem této linky je zamezit šíření obsahu s dětskou pornografií.

Neopomene ani projekt E-Bezpečí, který je realizovaný Centrem prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Policií České republiky (dále P ČR) a dalšími specializovanými institucemi. Hlavními body tohoto projektu jsou prevence, vzdělávání (dětí, studentů, pedagogů, policistů a dalších osob z pomáhající profese), výzkumy, podpora a poradenství v oblasti kyberšikany a rizikového chování na internetu. Poradna je určena především mladým uživatelům internetu, kteří se dostali do těžké životní situace a neví si rady s řešením. Na poradnu se můžeme obrátit v případě vyhrožování, vydírání či jiného útočení v souvislosti s kyberšikanou, kybergroomingem nebo podobných jevů.

Kyberútoky a česká legislativa

Kyberšikanu považujeme za nebezpečné jednání společnosti. Kyberšikanu jako takovou v trestním zákoníku nenajdeme, to však neznamená, že kyberšikana není protizákonná.

V projevech kyberšikany a v jejích formách, jako je například sexting nebo kybergrooming, nalezneme plnou škálu skutků, které naplňují skutkovou podstatu přestupku nebo trestného činu. Takové skutky, lépe řečeno projevy, v trestním zákoníku obsaženy jsou.

V trestním zákoníku najdeme velké množství trestných činů, které se týkají kyberšikany a jejích forem, my si uvedeme ty nejčastější, s nimiž se můžou děti a mladiství potýkat.

nebezpečné pronásledování: útočník dlouhodobě obtěžuje oběť svým kontaktováním,
pomluva: uvádění nepravdivých informací o oběti, například na sociálních sítích,
podvod: útočník se na sociální síti vydává pod falešnou identitou a jeho úmyslem je vylákat od oběti citlivý materiál (intimní fotografie a podobně),
útisk: pachatel zneužije strachu oběti a donutí ji k nějakému činu bez pohrůžky násilí,
vydírání: útočník nutí oběť například k osobní schůzce, a pokud oběť odmítá, pachatel ji vydírá tím, že zveřejní obnažené fotografie oběti, kterými již disponuje,
šíření pornografie, ohrožování výchovy dítěte: zasílání dítěti nahých fotografií útočníka,
výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií: focení nebo přeposílání fotografií obnaženého dítěte, které předstírá pohlavní styk,
zneužití dítěte k výrobě pornografie: útočník přesvědčí dítě, aby se vyfotilo v eroticky dráždivých pozicích.

por. Bc. Michaela Richterová

tisková mluvčí

23. prosince 2020