Domácí násilí | PČR

Pokud se vás někdo zeptá, kde se cítíte nejbezpečněji, co byste odpověděli? Pravděpodobně to, že doma. I přísloví „Všude dobře, doma nejlíp“ napovídá tomu, že domov by pro nás měl představovat místo klidu a pohody. Není tomu tak vždycky, občas i navenek „normálně“ působící rodina prožívá svůj domácí život ve strachu. Týrání začíná až překročením prahu vstupních dveří a má obrovský dopad na jejich oběti. Většina z nich si bohužel myslí, že je v bezvýchodné situaci a trestný čin neoznámí policii, blízkým, ani lidem ve svém okolí. Přitom řada organizací nabízí ochranu i pomocnou ruku těmto ohroženým nebo již postiženým osobám. Policie České republiky má také při opodstatněném podezření právo násilnou osobu vykázat z místa bydliště na dobu 10 dnů, v závažnějších případech se domácí násilí kvalifikuje jako trestný čin týrání definovaný trestním zákoníkem.

Díky intimnímu prostředí, ve kterém domácí násilí probíhá, je pro policejní orgán velice těžko zjistitelné. Všechny případy nejsou oznamovány a zůstávají tak skryty, tento druh kriminality má tedy – odborně řečeno – vysokou míru latence.

V roce 2016 bylo policejním orgánem v rámci Středočeského kraje registrováno 51 případů týrání osoby žijící ve společném obydlí a 15 případů týrání svěřené osoby. V minulém roce 2018 se počty zvýšily na 61 a 20 případů. Statistická data z prvních osmi měsíců letošního roku nasvědčují tomu, že čísla pravděpodobně ještě porostou. Od začátku ledna do konce srpna 2019 bylo zjištěno 43 případů týrání osoby žijící ve společném obydlí a 17 případů týrání osoby svěřené.

V České republice byl tento pojem léta značně tabuizován, proto se mohlo zdát, že jeho četnost je zanedbatelná. Až kolem roku 1990 se i u nás začalo této problematice více věnovat a formovala se jeho represe i prevence. Existuje řada definic domácího násilí, které se sice více či méně liší svým zněním, avšak základní charakteristiky jsou vždy shodné.

„Domácí násilí je fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.“ (zdroj: http://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/)

Jak poznáme, že se jedná o domácí násilí?

Z předchozí definice lze vyvodit, že jednání a jeho okolnosti musí splňovat všechna stanovená kritéria, aby bylo za domácí násilí označeno. Mnoho lidí tak totiž mylně označuje rodinnou rozepři, tzv. „italské manželství“. Základními charakteristikami domácího násilí jsou opakovanost, dlouhodobost, neveřejnost, rozdělení rolí a nepovinným znakem může být i eskalace násilí.

Opakovanost a dlouhodobost – jeden útok ještě nelze kvalifikovat jako domácí násilí, avšak může značit jeho počátek.

Neveřejnost – k útokům dochází zpravidla za zavřenými dveřmi, mimo zraky veřejnosti a mimo společenskou kontrolu.

Rozdělení rolí – při domácím násilí jsou jasně stanoveny role (tedy kdo je násilnou a kdo ohroženou osobou), na první pohled existuje postavení nadřazenosti a podřazenosti. V případech rodinných rozepří, se kterou je občas domácí násilí zaměňováno, jsou si rodinní příslušníci nebo partneři rovni.

Eskalace násilí – závažnost a intenzita násilného jednání se může stupňovat, není to však pravidlem. Střídají se období relativního klidu a období násilí, časový rozestup se mezi nimi postupně zkracuje. Ačkoliv násilník většinou začíná psychickými ataky, nemusí zůstávat jen u nich, proto ignorování násilí, byť psychického, situaci nezlepší.

Domácí násilí je také opředeno různými mýty a domněnkami, které však řada výzkumů a dlouholetých zkušeností vyvrátila. Přestože se povědomí o domácím násilí ve společnosti značně zvýšilo, objeví se tací, kteří by taková tvrzení označila za pravdivá.

Nejčastějšími oběťmi domácího násilí jsou ženy, avšak nejzávažnější dopad má na děti. Ty společně s dalšími zvlášť zranitelnými oběťmi, jako jsou senioři nebo zdravotně či psychicky postižené osoby, nemají tolik prostředků a sil se násilnému chování bránit. U obětí mužského pohlaví se statistické výstupy nepohybují v tak vysokých počtech jako u ostatních, avšak předpokládá se, že díky studu, pocitu selhání nebo ponížení, týrání neoznamují příslušným orgánům.

Proč domácí násilí vzniká?

Nelze podat jednu odpověď a tu aplikovat na veškeré případy, jelikož každé okolnosti vztahu mají svá specifika. Opakují se ale některé rizikové faktory, které se mohou označit za obecné příčiny vzniku domácího násilí mezi blízkými osobami, těmi jsou:

  • vynucená sociální izolace,
  • finanční závislost na partnerovi,
  • péče o děti v rámci mateřské a rodičovské dovolené,
  • zdravotní postižení a omezení,
  • vyšší věk a bezmocnost seniorů,
  • přechod z aktivní zaměstnanosti do starobního či jiného důchodu,
  • nezvládnuté rodičovství a výchova dětí,
  • závislosti násilné osoby.

Za příčinu je občas špatně označován alkohol, který může eskalaci činů urychlit, není ale za jeho vznikem. Alkohol řadíme do známých spouštěčů, a to nejen domácího násilí.

Jak se domácí násilí projevuje? Jaké může mít podoby?

Každý případ je zcela individuální, proto i jeho projevy budou různé. Můžeme je kategorizovat do jednotlivých druhů násilí, které se většinou mezi sebou kombinují a prolínají, ale v praxi se neobjeví pokaždé všechny najednou.

Mezi druhy domácího násilí řadíme:

  1. Fyzické násilí – patří sem jakékoliv projevy fyzických útoků, jako jsou facky, rány pěstí, kopání, tlučení hlavou (např. o stěnu či topení), rdoušení, tahání za vlasy, bití nějakým předmětem apod.;
  2. Psychické násilí – projevuje se nejčastěji zastrašováním, zvýšenou kontrolou činností oběti, kritizováním, ponižováním, vyhrožováním a vydíráním;
  3. Sexuální násilí – oběť je nucena k souloži nebo různým sexuálním praktikám proti své vůli, často za použití násilí nebo ponižujícím způsobem;
  4. Ekonomické násilí – při něm dochází k zamezení přístupu k finančním prostředkům, vynucování přepsání majetku apod.;
  5. Sociální násilí – izolace oběti od ostatních lidí, zakazování návštěv, telefonátů, sledování televize nebo ji násilná osoba všude doprovází;
  6. Emocionální násilí – při něm násilná osoba silně působí na emocionální stránku oběti, hlavně na vztah k osobám, zvířatům nebo věcem, kdy hrozí ublížením, jejich likvidací anebo provedením likvidace.

Domácí násilí na dětech

Domácí násilí je označováno jako závažný sociálně patologický jev hlavně kvůli devastujícímu dopadu na celou rodinu, která přestává plnit své funkce. U dítěte jsou následky mnohem závažnější a to z toho důvodu, že si v rámci vývoje osvojuje vzorce chování, které si ponese do svého budoucího života. Často se tak stává, že osoby, které vyrůstaly v rodinách, kde bylo násilí normalizováno, samy pak řešily těžké životní situace násilím.

U zasažených dětí lze při projevu určitých příznaků diagnostikovat tzv. syndrom CAN (Child abuse and neglect), tedy syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte. Kromě základních forem domácího násilí sem řadíme i zvláštní způsob psychického násilí na dětech. To probíhá samotnou přítomností dítěte u týrání některé z osob ve stejné domácnosti. Rozlišujeme i jiné specifické formy násilí na dětech, které si můžete společně s reálnými případy přečíst zde.

 

 

Právní úprava domácího násilí

Domácí násilí je v trestním zákoníku upravováno pod pojmem týrání, a to konkrétně pod ustanovením § 199 týrání osoby žijící ve společném obydlí, za které může agresor dostat trest odnětí svobody v rozmezí šest měsíců až dvanáct let. Česká legislativa však ještě definuje týrání osoby, která byla svěřena do péče nebo výchovy druhé osobě, v tomto případě se jedná o § 198 týrání svěřené osoby, za které je trestní sazba od jednoho roku do dvanácti let.

Zákon o Policii České republiky upravuje v § 44 až § 47 tzv. institut vykázání, který opravňuje policistu vykázat osobu z jejího obydlí a bezprostředního okolí. Tento úkon je využíván jako preventivní opatření v případech důvodného podezření na domácí násilí, jehož cílem je ochrana ohrožené osoby. Vykázání trvá po dobu 10 dnů a platí okamžitě od ústního oznámení policistou, jenž může tak rozhodnout i bez přítomnosti vykazované osoby. U vykázání nerozhoduje trvalý pobyt násilné osoby, ale místo, ve kterém fakticky sdílí domácnost s obětí, dále je možné vykázat agresora i z bytu či domu, jehož je vlastníkem. Zároveň má povinnost zdržet se styku nebo navazování kontaktu s ohroženou osobou po dobu trvání tohoto opatření a má právo si s sebou vzít potřebné věci. Ohrožené osobě jsou sděleny možnosti dalšího postupu, využití pomocných služeb a je poučena o svých právech dle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Při porušení vykázání násilnou osobou ji hrozí sankce dle § 337 odst. 2 trestního zákoníku, potrestána může být odnětím svobody až na dvě léta.

V období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2018 bylo vykázání v rámci celé České republiky použito 14 208krát. Za minulý rok bylo registrováno 1 283 případů domácího násilí, při kterých policisté vykázali násilnou osobu z obydlí na dobu 10 dnů. Ve Středočeském kraji bylo za stejné období zjištěno 117 případů týrání, v rámci kterých byl využit institut vykázání.

Jak se postupuje při zjištění domácího násilí?

Díky tomu, v jaké situaci se oběť nachází, pro ni bývá zpravidla těžké vlastními silami opakované násilí ukončit nebo si zajistit pomoc a ochranu. Proto byl vytvořen ucelený systém pomoci obětem domácího násilí, který je založený na vzájemné spolupráci policie, justice, intervenčních center a orgánů sociálně právní ochrany dětí. Počátkem celého procesu je výše zmíněné vykázání, po kterém dle systému pomoci následuje předání oběti z rukou policie do gesce intervenčních center. Ty nabízí bezplatnou odbornou pomoc při dalším řešení situace, pokud o ni oběť má zájem. Napomáhá také s návrhem na předběžné opatření prodlužující lhůtu vykázání, jenž osoba podává k příslušnému okresnímu soudu. Jeho trvání se může prodloužit až na dobu 6 měsíců, v rámci které má oběť prostor získat bezpečí pro sebe i případně pro děti a vyřešit problémy spojené s násilnou osobou, jako např. rozvod, společné bydlení nebo společné dluhy. Jestliže se ve společném bydlení, kde k domácímu násilí dochází, pohybují děti, je policie povinna informovat také příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí.

Jak se domácímu násilí bránit?

Zprvu je třeba si uvědomit, že zakrýváním nebo omlouváním chování násilníka se situace nevyřeší, právě naopak. Pokud se vám někdo svěří s tím, že prožívá domácí násilí, rozhodně jeho volání o pomoc neignorujte a nebuďte lhostejní. Pro oběť není snadné se svěřit a vaším odmítnutím by zanevřela na jakékoliv další pokusy s prosbou o pomoc.

Jestliže se necítíte ve vztahu v bezpečí, následujte tyto rady:

  • Shromážděte důležité telefonní kontakty pro případ potřeby, kterými mohou být čísla na své známé, policii, intervenční centrum, azylový dům a podobně.
  • Svěřte se rodině, přátelům či sousedům, kteří by vám mohli poskytnout dočasný úkryt nebo jinou pomoc v případě nouze.
  • Zvolte si únikovou cestu nebo místo, kde se můžete při vzniku násilné situace schovat, zároveň je lepší vybrat místo, kde je další možnost útěku (okno, dveře, apod.).
  • Domluvte si se sousedy znamení, které bude v případě ohrožení signalizovat, aby přivolali policii nebo přišli na pomoc.
  • Násilí před dětmi nepopírejte, řekněte jim pravdu tak, aby jí porozuměly. Poučte je o předem stanoveném bezpečném místě, důležitých kontaktech i osobách, na které se mohou v případě ohrožení obrátit. Vysvětlete jim, že je jejich úkolem zůstat v bezpečí a ne vás ochraňovat.
  • Předem si připravte bezpečnostní zavazadlo, které můžete uložit i mimo domov, kde k němu po odchodu budete mít snadný přístup. Takové zavazadlo by mělo zejména obsahovat:
  1. doklady, jako je průkaz totožnosti, průkaz zdravotního pojištěnce, rodný list apod.,
  2. důležité dokumenty – těmi mohou být dokumenty k účtům, bytu, pracovní smlouvy, rozhodnutí soudu atd.,
  3. léky, věci denní potřeby pro sebe a případně i pro děti,
  4. klíče od obydlí, peníze, kreditní kartu a další věci.
  • Pokud jste již rozhodnutí, že agresora opustíte, naplánujte si nejvhodnější dobu k odchodu, kdy se bude zdržovat mimo obydlí.

Jestliže jste se již stali obětí domácího násilí:

  • Veškeré důkazy o útocích si uschovejte, mohou případně posloužit jako důkazní materiál pro trestní řízení (fotografie modřin, zranění, zdemolovaného místa a věcí po útoku, zprávy o lékařském ošetření, SMS zprávy a podobné dokumentace). Existuje i řada aplikací, které vám automaticky nahrají a uloží veškeré hovory.
  • Pokud jste v akutním ohrožení či nebezpečí a potřebujete pomoc, volejte policii. Při náhlém útoku neberte do náručí malé dítě, bylo by tam mnohem zranitelnější.
  • V případě zranění jděte na pohotovost nebo k lékaři, uveďte příčinu zranění a požádejte o lékařskou zprávu.
  • Pokud jste napadeni během telefonování na policii, hovor neukončujte, mluvte nahlas nebo křičte a říkejte, co se děje.
  • Po příjezdu policistů s nimi běžte do jiného pokoje, abyste mohli mluvit v klidu a bez přerušování.
  • Po útoku neuklízejte! Důkazy nechte zadokumentovat policií.
  • Ptejte se policistů na cokoliv, hlavně co bude následovat, jaké budou postupy a jaké jsou vaše možnosti.

Domácí násilí na seniorech

U osoby vyššího věku se mohou objevit příznaky tzv. syndromu EAN (Elder abuse and neglect), pro něhož máme český ekvivalent syndrom zanedbávání a zneužívání seniorů. Jedná se o zvláštní formu domácího násilí, pro kterou je charakteristická částečná nebo úplná závislost seniora na jeho trýzniteli. Objevuje se v podobě psychického či fyzického násilí, dále zneužíváním financí, v sexuální oblasti nebo zneužíváním péče o starší osobu – zpravidla se setkáváme s jejich prolínáním. Do této problematiky řadíme i tzv. self neglect, tedy zanedbávání sebe sama i zanedbávání druhou osobou, která odmítá nebo selhává v naplnění potřeb seniora.

Na koho se obrátit?

Domácí násilí je velice osobní a choulostivé téma, proto existuje spousta organizací, které se specializují na pomoc obětem týrání i jiných trestných činů. Mezi nejznámější můžeme zařadit Bílý kruh bezpečí, který vznikl již v roce 1991. Potenciálním i reálným obětem nabízí poradenství v oblasti práva, psychologie, dále sociální poradenství a další praktické rady a doporučení. Dominantou jejich práce je komunikace s osobami zasaženými domácím násilím, to dokazuje i jejich vlastní projekt www.domacinasili.cz, kde můžete mimo jiné najít reálné příběhy týraných osob.

Další významnou organizací je Acorus, která byla založena v roce 1997, ta se výhradně věnuje problematice domácího násilí. Osobám nabízí služby v podobě azylových domů, krizové pomoci, odborného sociálního poradenství a poskytování právních informací.

Organizace ROSA je útočištěm pro týrané a osamělé ženy, děti mají v případě potřeby možnost zavolat na Linku bezpečí. Na seniory zase pamatuje občanské sdružení Život 90, který disponuje řadou služeb a vlastní linkou první pomoci pro seniory.

Že se domácí násilí dokáže extrémně vyhrotit, dokazuje případ, který se odehrál na Kutnohorsku v roce 2016. Nejméně rok týral devětatřicetiletý muž svou třiadvacetiletou přítelkyni a dokonce se ji pokusil i uškrtit. Zpočátku na ni útočil minimálně jednou měsíčně, četnost se ale zvyšovala a žena musela čelit denně jeho urážkám, ponižování, nadávkám, následně i fyzickým atakům. Mlátil ji rukou o postel, tahal ji za hlavu, bil jí hlavou o zrcadlo, o zem, či gauč a také ji vyhrožoval zabitím. Toho osudného dne přišel muž do bytu po půlnoci posilněn alkoholem. Jeho přítelkyně měla v bytě na návštěvě kamarádku, to ho však nezastavilo od toho, že od ní na chodbě požadoval částku 3 000 Kč, kterou získala jako nájemné. Odmítla mu ji však vydat, tak ji chytil pod krkem a natlačil ji na skříň. Přítomná kamarádka ho okamžitě vyzvala, aby ji pustil. Jakmile to udělal, utekla poškozená do kuchyně, kam se za ní ale vydal s napřaženou pěstí a opět po ní požadoval peníze. Poškozená své rozhodnutí nezměnila, chytil ji proto za hlavu a srazil k zemi, jakmile se jí podařilo zvednout, chytil ji a odhodil do prostoru obývacího pokoje. Dotyčná upadla na záda, její přítel jí zaklekl a přiložil ji předloktí své ruky na krk a začal tlačit s tím, že si pomáhal druhou rukou, kterou si chytil zápěstí. Takto pokračoval, i přesto, že poškozená ztratila vědomí, chtěl ji totiž usmrtit. Její kamarádka se snažila ji celou dobu pomoci, ale až ve chvíli, kdy ztratila vědomí, se ji podařilo muže chytit za nohu a tahem nahoru ho vyvedla z rovnováhy a on se svalil na stranu. Tím ji nepochybně zachránila život.

Pachatel se svým jednáním dopustil zločinu pokusu vraždy a týrání osoby žijící ve společném obydlí, za které mu byl uložen trest odnětí svobody na dobu 8 let a ochranné protialkoholní léčení. I přes to všechno, co ji muž udělal, ho jeho přítelkyně miluje, chrání jeho osobu, omlouvá ho, celý čin bagatelizuje a chce s ním stále žít.

Kromě těchto organizací a mnoha dalších se na pomoc obětem specializují také intervenční centra, která nabízí právě i například Bílý kruh bezpečí nebo ROSA. Intervenční centra poskytují na základě § 60a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, osobám ohroženým domácím násilím např. tyto služby:

  • sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
  • služby ambulantní, terénní a pobytové,
  • v případě vykázání osloví osobu ohroženou do 48 hodin, ta má ale možnost oslovit intervenční centra sama bez předchozího vykázání,
  • pomáhají ohrožené osobě sestavit bezpečnostní plán.

Ve Středočeském kraji lze najít intervenční centra v Kladně (IC Kladno), Nymburce (Respondeo) a Příbrami (proFEM). Pro oběti domácího násilí slouží také síť azylových domů nebo bezplatných telefonních linek, mezi které řadíme jako nejznámější linku DONA. Seznam dalších organizací poskytujících pomoc obětem trestných činů můžete nalézt zde nebo zde.

Preventivní programy

Rozsáhlý preventivní projekt, na kterém se podíleli specialisté z řad Policie České republiky, vznikl v roce 2016. Film režiséra Davida Vignera s názvem Jakub je moderní edukativní pomůckou do výuky na základních i středních školách. Byl vytvořen za účelem rozšíření povědomí o domácím násilí jako takovém, možnostech jeho řešení a o trestněprávní oblasti tohoto společensky nebezpečného jevu. Film Jakub je určen pro žáky druhého stupně základních škol a žákům středních škol a školských zařízení. Sekundárně ho mohou využít ti, kteří se domácímu násilí věnují či se s ním setkávají v praxi, tedy pedagogové, sociální pracovníci a policisté. Příběh, jenž je inspirován reálným případem, zobrazuje rodinu, ve které se k násilnému jednání uchýlí nevlastní otec Jakuba. Zápletka filmu poukazuje na to, jak může domácí násilí vygradovat, jakmile není řešeno již v prvopočátcích. Více o celém projektu se můžete dozvědět zde.

 

 

Ve Středočeském kraji, konkrétně na Kladensku, je realizován preventivní projekt Násilí není normální, který upozorňuje seniory na úskalí domácího násilí a radí, jak se mu bránit. Prezentace vytvořená k tomuto projektu je přílohou na konci článku.

Spoluprací organizace Acorus a Avon proti domácímu násilí vznikl dokumentární film pojednávající o sdílení příběhů a zkušeností obětí domácího násilí společně s komentáři jedněch z nejznámějších specialistů ve svých oborech.

 

 

Avon se také spojil se společností Krav Maga Global v rámci projektu Nenechte si ubližovat, kdy se jedna z epizod věnuje právě domácímu násilí. V krátkém videu je možné pozorovat jednu situaci, avšak se dvěma možnostmi řešení – tedy správným a špatným postupem.

 

 

Jednou z hlavních strategií organismu pro přežití je přizpůsobivost! Proto přetrvávání v násilném vztahu není znakem toho, že je osoba psychicky anebo fyzicky v pořádku! Svojí všímavostí a empatií k blízkým i cizím osobám jim můžeme značně pomoci se dostat z těžké životní situace. Právě změna přístupu nás všech k tomuto fenoménu může přispět k jeho řešení.

 

nprap. Mgr. Lucie Kostečková

tisková mluvčí P ČR

Násilí není normální - prezentace