Jako krizový intervent mohu pomáhat a zároveň se dále rozvíjet | Rozhovor | PČR

V rámci policistů a zaměstnanců Policie Středočeského kraje se zřídil tzv. Krizový intervenční tým, který pomáhá obětem a svědkům trestné činnosti se s tímto zážitkem psychicky vyrovnat. Co všechno tento post obnáší a jaký to má dopad na jejich osobní životy? O tom vypráví policista nprap. Bc. Miloslav Čech, který je již dlouhodobě instruktorem ve Školním policejním středisku Středočeského kraje.

Rozhovor vedla a zpracovala tisková mluvčí policie Středočeského kraje nprap. Bc. Lucie Kostečková, další informace ke krizovým interventům a pomoci obětem trestných činů zde.

Jaká byla Vaše motivace stát se krizovým interventem?

Motivace byla jednoznačná v tom směru, protože mě obor psychologie zajímal, a i proto jsem v rámci vysokoškolského studia studoval jako jeden z předmětů psychologii, kterou jsem ukončil státní zkouškou. Byla to i svým způsobem výzva, jak se dále posunovat v oblasti pomoci lidem a i policistům, kteří se dostanou do tíživých životních situací.

Co jste pro to musel udělat, abyste se jím stal? Jaké jsou podmínky?

Ze strany psychologického oddělení jsem byl osloven jako vhodný kandidát, absolvoval jsem úspěšně několik kurzů v oblasti krizové intervence a posttraumatické intervenční péče.

Jak dlouho se tomu věnujete?

10 let.

Kolik je krizových interventů na Středočeský kraj a jak se domlouváte, kdo si vezme aktuální případ na starosti?

V současné době je nás 8 interventů včetně jedné psycholožky z našeho pracoviště, která zajišťuje vedení týmu a rozdělení dosahů. To je také odpověď, jak jsou případy rozdělovány. Je to podle toho, kdo má dosah v daný den.

Kolikrát průměrně za měsíc vyjíždíte jako krizový intervent?

Krizovou intervenci zaštiťuje psychologické oddělení Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, a zde máme rozdělené jednotlivé dosahy zpravidla na období třech měsíců, aby byl zajištěn nepřetržitý dosah po pracovní době. Přes denní dobu krizovou intervenci zajišťuje psychologické pracoviště a z naší strany je zde rovněž výpomoc.

Toto je specifické, záleží kolik máte za měsíc dosahů. Někdy můžete vyjet vícekrát, někdy nevyjedete ani jednou. Pokud se budeme držet pravděpodobného průměru tak 3x měsíčně.

Jak to celé probíhá, když Vás povolají k aktuálnímu případu?

Na místo případu jsem vyslán operačním důstojníkem, který mně sdělí prvotní fakta proč jsem vyžádán. Rovněž mě předá telefonické spojení na policisty na místě události a již konkrétně řešíme situaci, něž dorazím na místo, aby vše fungovalo. Na místě si řekneme další poznatky k případu jako k oběti, rodině a podobně. Po mé poskytnuté krizové intervenci a odjezdu z místa informuji operační středisko.

„V situacích, kdy se s oběťmi trestných činů setkáváme, slyšíme nejčastěji otázku, co bude dál? Lidé zasažení tragickou událostí také často chtějí konzultovat, potvrdit si, že jejich reakce na situaci je přirozená,“ říká policejní psycholožka kpt. Mgr. Aneta Semeráková.

Co si s sebou vždy vozíte? Máte nějakou povinnou výbavu a co se Vám osvědčilo?

Materiály pro výjezd jsou určeny. A to jak tiskopisy a odkazy na další pracoviště v případě další pomoci, a dále i hračky pro děti.

O jaké typy případů se nejčastěji jedná?

Je to různorodé. Vyrozumívání rodinných příslušníků obětí trestných činů,  poskytování krizové intervence policistům,  obětím nasilných trestných činů. Dopravní nehody, kdy je potřeba práce interventa v oblasti účastníků. Jakýkoliv případ, kde shledají kolegové na místě, že je zde nutná pomoc krizové intervence v oblasti pomoci všem účastníkům.

Setkal jste se někdy s negativními reakcemi?

Ještě se mě to nestalo.

Končí pro Vás práce psychickou pomocí na místě činu? Pokud ne, tak jak často se stává, že Vás dotyčný kontaktuje i později?

Stává se to v ojedinělých případech, kdy mě dotyční kontaktují a případně se na místo vyjíždí znovu. Toto již je ale po konzultaci s psychologickým pracovištěm a případně je zde i převzetí ze strany psychologa a pokračování v další pomoci.

„Jde o neformální rozhovor, při kterém se můžeme bavit o všech pocitech a myšlenkách, které člověka napadnou. V takovém rozhovoru není nic řečeného špatné, divné nebo trapné. Pro člověka zasaženého nějakou tragickou událostí jsme především podporou. Pomáháme zorientovat se v celé situaci, případně vysvětlit co, jak a proč se bude dál dít. Eventuálně nasměrujeme na některá další nízkoprahová zařízení například Bílý kruh bezpečí, kde jsou zkušení psychologové a krizoví interventi,“ vysvětlila psycholožka kpt. Mgr. Aneta Semeráková.

Zajímáte se o osudy lidí, kterým jste pomáhal na místě činu? Máte možnost zjistit si informace o průběhu vyšetřování daného případu?

Tyto možnosti mám, ale pokud to není nutné, tak se snažím, aby nedošlo k situaci, kdy se na Vás tzv. klient upne a poté je problém mu vysvětlit, že již musí dále vyhledat odbornou pomoc na specializovaném pracovišti. Samozřejmě jelikož každý klient má kontakt, může zavolat a některé věci dodatečně řešíme.

Existuje situace, která Vás natolik zasáhla, že na ni nikdy nezapomenete? (ať už pozitivní nebo negativní)

Ano, v poslední nedávné době to byl případ vraždy, kdy svoji matku našel syn v prodejně s oblečením, kde pracovala a došlo zde k tomuto trestnému činu. S tímto klientem jsem strávil několik hodin a bylo to dost náročné, protože z důvodu objasnění trestného činu musel setrvat na místě a nebylo možné ho odvést mimo.

Jak se psychicky srovnáváte s prací krizového interventa? Ovlivňuje nějakým způsobem Váš život?

Záleží na tom, k jakému případu je člověk vyslán. Samozřejmě, že na místě je nutné přistupovat k dané situaci profesionálně , ale i tak to na člověku zanechá určitě stopy, to je v tom negativním případě. V pozitivním případě je to to, že tato práce člověka i svým způsobem může připravit na možnost zvládnutí takových situací v osobním životě a uvědomění si, jaké jsou hodnoty života.  Pokud se jedná o složitější případy, kde člověk stráví několik hodin, nebo je více případů za sebou, tak moje tzv. ventilace poté je sportem. Jdu běhat nebo cvičit.

Jak na to reaguje Vaše rodina a lidé z blízkého okolí?

Rodina s mojí  práci jako interventa je srozuměna. Reaguje pozitivně s tím, že respektuje tuto práci a a schvaluje ji jako pomoc lidem. To samé lidé z blízkého okolí. 

„Lidé by měli vědět, že se na nás mohou obrátit kdykoli i v průběhu celého řízení. Pomoc jim neposkytujeme jen po události. S psychology se mohou setkat opakovaně, abychom jim byli oporou při dalších úkonech, které policie po události musí dělat,“ vysvětluje psycholožka a dodává, že s některými klienty se setkají dvakrát až třikrát. „Většina z nich více setkání nepotřebuje, protože obvykle řeknou, že už situaci řeší vlastními silami, pomocí rodiny nebo v některém ze specializovaných center,“ doplnila Mgr. Aneta Semeráková.