Z okrskáře se vypracoval až na post vedoucího územního odboru | Rozhovor | PČR

Ivan Žučenko sloužil u policie úctyhodných 45 let, policejním příslušníkem byl do konce roku 2018. Avšak pokud by mu tak neukládal zákon, u středočeské policie by působil, dokud by mu síly stačily. Jak se vypracoval až na post vedoucího územního odboru? Jak tráví svůj volný čas? A co by vzkázal mladým nastupujícím policistům?

To se dočtete v rozhovoru, který vedla tisková mluvčí policie ÚO Mělník por. Mgr. Markéta Johnová, DiS. na podzim roku 2018, tedy před jeho odchodem na zasloužený odpočinek.

Jak dlouho již působíte na Mělníku?

Letos to bude již 10. rok.

Kdy jste k policii nastoupil?

U sboru jsem již 45 let. Nastoupil jsem v roce 1973 ve svých 20 letech. Jako každý Mladoboleslavák či člověk z okolí jsem nastoupil po gymnáziu do Škodovky. Oženil jsem se, čekal rodinu a do toho jsem měl jít ještě na vojnu. U sboru mi nabídli perspektivní zaměstnání, vojnu na 5 měsíců, služební byt a tuzemskou rekreaci. Krom toho jsem se domníval, že mě ta práce bude bavit.

Měl jste nějaký policejní vzor?

Žádného policejního hrdinu, který by mě motivoval,  jsem neznal. V rodině  jsem vzor neměl. Vůbec jsem netušil, co mě čeká.

Jak probíhala Vaše policejní kariéra?

Po nástupní škole jsem v roce 1975 nastoupil na Obvodní oddělení veřejné bezpečnosti v Mnichově Hradišti jako okrskář. Pak jsem si v roce 1978 odskočil na rok do Bratislavy na studium důstojnické školy a získal hodnost podporučíka. Po důstojnické škole jsem poznal práci na dopravních nehodách v Mladé Boleslavi. V roce 1980 jsem přijal od náčelníka  Obvodního oddělení veřejné bezpečnosti v Mnichově Hradišti  nabízenou funkci jeho zástupce.

Tím jste začal novou etapu policejní práce. Z řadového policisty jste se stal vedoucím. Co vás čekalo dál?

Za 5 let jsem převzal funkci náčelníka. V roce 1986 jsem byl vyslán  na denní studium  fakulty Veřejné bezpečnosti Vysoké školy SNB v Praze a po jejím dokončení v roce 1990 jsem se vrátil na stejné místo, jen to již nebylo obvodní oddělení veřejné bezpečnosti, ale obvodní oddělení policie. Po dalším roce jsem povýšil do funkce velitele vnější služby tehdejšího Okresního ředitelství policie v Mladé Boleslavi, pak zástupce ředitele a nakonec v roce 1996 se ze mě stal ředitel. V Mladé Boleslavi jsem působil do roku 2008 a následně jsem se v rámci rotací  okresních velitelů ocitl na Mělníku.

Když zhodnotíte svou práci po deseti letech  působení v Mělníku, co všechno se Vám podařilo?

Po celou dobu mého působení ve vedení, ať už v Mladé Boleslavi nebo tady na Mělníku, jsem se snažil zlepšovat podmínky policistů. Například všechna obvodní oddělení v Mladé Boleslavi jsme zrekonstruovali tak, že byla v lepším stavu než okresní ředitelství. Na Mělníku je to trochu naopak, náš nový objekt je opravdu vynikající a pro mne to byla po Boleslavi příjemná změna. Na druhé straně některá sídla venkovských obvodních oddělení by si zasloužila rekonstrukci, některá demolici. Bohužel jsme všude, kromě Mšena, Neratovic a mělnické služebny, v nájmu od obcí. Celou svou policejní kariéru jsem se snažil, aby  policie fungovala tak, aby se obyvatelé regionu cítili bezpečně, aby důvěřovali policii, měli potřebný respekt, ale ne strach z policie.

S týmem lidí se mi podařilo realizovat řadu věcí. Největší radost mám z vybudování mělnické flotily. Krátce po nástupu na Mělník, jsem nedokázal pochopit, že město, kde se stékají dva největší vodní toky v Čechách, nemá policejní loď. Byla to úmorná práce, ale dnes máme dvě lodě a na každém oddělení několik vůdců malých plavidel a vykonáváme činnost i na vodě.

Máte nějaké své životní krédo?

Tak to vyloženě nemám. Ale vždy jsem se snažil mít kolem sebe slušné a schopné lidi. Na každém se snažím hledat ty dobré stránky a vlastnosti, což někdy není snadné. Problémy se snažím řešit rozvážně, spory po vyslechnutí všech, nikoli podle přání toho, kdo přišel první.

Jak relaxujete?

Přesto, že mě práce mezi lidmi a s lidmi  vždy bavila a pořád baví, jsou chvíle, kdy potřebuji být sám a to jdu na ryby. Vlastně k vodě, protože ryby většinou neberou. Zde se dobiju, i když mám vezírek prázdný a podběrák suchý.

A která místa na Mělnicku máte nejraději?

Nejkrásnější pohled je z vyhlídky pod mělnickým zámkem na soutok. Krásných míst je tu ale hodně, mám rád i historické centrum Mělníka nebo Kokořínsko.

Vadí Vám vtipy o policistech?

Spíš je nedostatek dobrých vtipů vůbec, ta doba už je pryč. A vtipy na policajty byly někdy dobrý, jako na blondýny.

V televizi stále běží mnoho seriálů a filmů z policejního prostředí. Sledujete některé?

Sleduji třeba Kriminálku Miami nebo Kriminálku Las Vegas. Skutečné policejní vyšetřování vypadá však jinak než u Horácia v seriálu, ale mají to dobře natočené. Je dobré, aby lidi viděli, co věda nabízí při objasňování trestné činnosti, je dobré vědět, že i naše kriminalistická technika není vůbec pravěká. Jde s dobou a pracovníci našeho Kriminalistického ústavu patří mezi světovou špičku.

Co byste vzkázal mladým policistům?

Ostatním policistům, a to nejenom těm co začínají, bych chtěl připomenout, že jsme tady pro lidi, nejen pro výplatu. Na policii se lidi obracejí, když jim je nejhůř a je hrozné, když zoufalý člověk dostane jakoukoliv formou najevo, že otravuje, obtěžuje, zdržuje. Proti tomu se snažím celý svůj policejní život bojovat. Proto je  pro mne ta největší odměna, když někdo dokáže ocenit,  poděkovat policii za slušné a vstřícné jednání. To, že jsem se stal policistou,  považuji za své dobré rozhodnutí, nelituji toho. Kdybych se měl rozhodovat znovu, tak bych byl zase polda.