Záchrana života je pro nadpraporčíka Průchu samozřejmostí | Rozhovor | PČR
O hrdinech slýcháme jen v pohádkách, ale často to bývají i lidé mezi námi. Důkazem toho je nprap. Václav Průcha, který dokonce třikrát zachránil lidské životy. Za jeho odvahu a rychlé duchapřítomné jednání ho ocenil krajský ředitel medailí policejního prezidenta „Za statečnost“.
Panu Průchovi je 39 let, u policie slouží již 16 let, je ženatý a má dvě děti. Jeho přátelé ho bez váhání označují jako spolehlivého kamaráda.
Rozhovor s ním vedla tisková mluvčí územního odboru Kutná Hora por. Mgr. Vendulka Marečková.
Chtěl jste být vždy policistou?
Už na vojně jsem přemýšlel o tom, že spojím svůj další profesní život s armádou nebo policií, chtěl jsem dělat něco akčního.
Kdy jste nastoupil k policii?
Kariéru policisty jsem zahájil v srpnu 2004, bylo to v den mých narozenin. Dnes s odstupem času to tak mohu považovat za poněkud netradiční dárek.
Kde jste službu začínal?
Nastoupil jsem do Prahy, no a o dva roky později jsem zamířil z hlavního města na čáslavský obvod, kterému jsem zůstal věrný dodnes.
V loňském roce jste se stal Čáslavanem roku 2019. Můžete nám říci, co je to za cenu a za co jste ji obdržel?
Tuto cenu uděluje Čáslavský zpravodaj každoročně na návrhy svých čtenářů a čtenářek. Navržen může být každý, kdo se v daném roce jakýmkoliv způsobem zasadil o rozvoj a propagaci Čáslavi, nebo zachránil lidský život či udělal nějaký dobrý skutek. Nemusí být občanem Čáslavi.
Při tradičním udělování tohoto titulu tentokrát redakce Čáslavského zpravodaje porušila svá vlastní pravidla. Udělala to na přání čtenářů. Nebylo totiž možné vybrat jednoho Čáslavana, protože lidské životy jsem zachránil nejen já, ale i mí dva kolegové, takže Čáslavanem za rok 2019 za záchranu životů jsme se stali rovnou tři.
A co se týče záchrany života…. V říjnu 2018 jsem byl s rodinou na dovolené na Moravě v obci Dolní Dunajovice. Ve večerních hodinách jsem si všiml hořícího rodinného domu. Vběhl jsem dovnitř, abych zjistil, zda se v domě někdo nenachází. Uvnitř byli dva starší lidé, které jsem z domu, po kterém se oheň rychle šířil, okamžitě vyvedl ven. Současně jsem zjišťoval, zda je do domu zaveden plyn. Když jsem seniory vyvedl ven, do domu jsem se vrátil a zavřel přívod plynu. Vyrozuměl jsem hasiče a telefonicky je navedl k místu požáru.
Do domu jste se vrátil, když už byla nemovitost požárem značně zasažená. Neměl jste strach?
Na strach jsem v tu chvíli neměl čas myslet. Blízko hořícího domu se nacházela další zástavba. Spíše jsem myslel na to, jaké škody by způsobil výbuch plynu.
Je pravda, že jste o tom v práci nikomu neřekl a váš nadřízený se o vašem činu dozvěděl až z dopisu od starosty obce Dolní Dunajovice?
Ano, je to pravda. Nepovažoval jsem to za nic mimořádného, s čím bych se měl chlubit. To by přeci udělal každý.
Kromě ceny Čáslavského zpravodaje vás ocenil i policejní prezident.
Za to, že jsem zachránil dva lidské životy před uhořením a zabránil velkým materiálním škodám, mě krajský policejní ředitel ocenil medailí policejního prezidenta „Za statečnost“.
To ale nebyla vaše první záchrana života. Život jste již v minulosti několika lidem zachránil. Kdy to bylo poprvé?
Vše začalo pomocí muži, který zkolaboval na ulici. Přivolal jsem záchranáře a do jejich příjezdu jsem mu prováděl masáž srdce. Lékařům jsem ho předával již při vědomí. No a pak to byl cyklista, kterého srazil a nechal na místě bez pomoci nezodpovědný řidič. Po vyrozumění záchranářů jsem se chopil resuscitace a muži poskytoval pomoc do příjezdu lékařů.
V těchto případech bych to těžko zvládl bez pomoci svých kolegů. Na oddělení jsme dobrá parta, která si dokáže pomoct v maličkostech, ale i ve vypjatých situacích.
Pomoc ostatním neodmítáte ani v době mimo službu. Do pomyslného „seznamu“ záchrany životů si můžete připsat i čin z roku 2017.
Mířil jsem na rodinnou dovolenou, přičemž jsem byl na novém obchvatu u Pelhřimova svědkem závažné dopravní nehody, kdy osobní vůz havaroval do před ním jedoucího kamiónu. V osobním autě po nárazu zůstala jeho osádka zaklíněná. Okamžitě jsem jí začal poskytovat první pomoc. Současně jsem na ně mluvil a držel je tak při vědomí až do příjezdu zdravotnické záchranné služby.
Jak relaxujete, čemu se věnujete ve volném čase?
Ve volném čase hraju fotbal, věnuju se rybářství, práci v obecním zastupitelstvu a hlavně své rodině.
Co byste vzkázal čtenářům?
Aby nebyli nevšímaví ke svému okolí, neváhali pomoci ostatním, protože nikdy nevědí, kdy i o ni sami budou pomoc potřebovat.
Někdy stačí k pomoci pouze vřelé slovo, porozumění či pouhé naslouchání druhým.